Festival, který přebýval v odéru pochybností a přesto byl vyvlečen na světlo existence, NATRUC!

18.8.2007

(obr.není autentický, jedná se o záznam ze starších let)

No prostě to byl super den se skvělejma lidma, s úžasnou hudbou, radostnou náladou, příznivým počasím, trošku komickým odvozem a dobrým koncem!

Napsala bych sem toho ráda víc, ale prostě mám takovej blok, že když se mi fakt něco děsně moc líbí tak mi přijde, že když o tom mluvim nebo píšu, tak že to stejně ztratí to kouzlo a pro ostatní to pak stejně nevyjeví tak jak má a to mě pak štve nebo mi je líto....ale jak jsem sem začla psát tak ty menší věci se naštěstí už vyjadřovat učim, ale ty větší mi prostě ještě moc nejdou, tak snad časem :-)

Podivuhodný stav nebo doživotní změna?

Ačkoli by, ještě tak před měsícem, byla tato otázka absolutně nereálná až k smíchu, dnes je reálná a k údivu!Otázka se týka mýho citu (žeby i lásky?) ke zvířatům!
Tak od prvnho kulatého výročí (10) se ve mě začala uhnizdovat neláska někdy i značný odpor:-D ke zvířatům, zvláště pak psům, koňům a kočkám....u koňů se nic nezměnilo, furt je nesnášim :-D Ale zato u těch zbylých dvou jo, a dost! Za to šechno je zodpovědná Maggie, takže svý poznámky a narážky kdyžtak adresujte jí...

Když sem ji poprvý uviděla, byla sem k ní stejně odměřená jako ke každý jiný čičině, ale jak u nás byla víc a víc, začala sem na mě pozorovat něco jinýho a divnýho. Přestalo mi vadit, že je:-D, že mi chodí okolo nohou, přestala sem se bát jí nosit a brát, dokonce sem její přítomnost vyhledávala víc a víc, až sem zjistila něco šokujícího, že ji mám (asi jako fakt) RÁDA....a jakoby to nestačilo začal se ve mě rýsovat další divnej pocit, když jsem šla po ulici a někde u mě byl pes, připadalo mi, jakobych se ho už bála míň a pak jsem vyzkoušela i pár pokusů, jako jestli si to jenom nalhávám nebo ne, ale i Honzův pes Danny( ale právě že nejen on) ukázal, že už to bání a nenávist asi opravdu vyprchává!

Je to dost divný a ty co mě znaj si asi pomyslej (a některý už i dokonce myslej), že sem se zbláznila, jediný co jim na to můžu odvětit je "jo kruci máte pravdu!".

Třeba se to za chvíli zlomí už dočista a nakonec ze mě bude milovník psů a koček :-D život je fakt jokař:-D

Sekuriťáci sou svině (aspoň některý) a konec prvního pracovního týdne

Po prvních dvou dnech, bylo všechno v poho, sekuriťáci, práce, koše, odpadky v nich a tak se člověk docela i na třetí den těšil, ale co se nestalo...
...hned jak sem přišla, první co bylo, byl tam zas ňákej jinej sekuriťák, tak sem poprosila o sešit, kterej ještě nebyl připravenej(páč sem tam byla jako první :D) no tak se mě jako zeptal kdo vůbec sem a co tady chci, tak sem mu to vysvětlila, pak tam přišel další(toho už sem znala-takovej tichej a nenápadnej) a ňák mu řek za koho tady sem a že sem to já, která jako nezamkla tu jednu kancelář, tak se tam do mě pustili voba dva, že to teda jako ne, že pak sou s tim strašný problémy, musej se sepisovat protokoly a blabla
(btw. fakt si nejsem vědoma toho, že bych kancl číslo 1014 nezamkla, ale prej si stěžovala ňáka kancelářská krysa, která tam maká, tak sem jim tam toho prachu ten den moc neuklidila, doufam, že to taky nepráskne :D)
Tak po sprdunku sem se teda odplazila pro věci na to, sotva to šechno vynesu a zamknu vyjde z technicky(tam kde byl ten sešit) ten první sekuriťák jako "slečno, a co ta vaše taška, to tam jako necháte blablabla?" (minulej den mi tam ještě náky týpci nabízeli kafe a s taškou řekli "jasně, jasně klidně si ji tu nech) tak sem mu řekla, že sem si ji tam jenom odložila a že minule mi to dovolili a on žačal kecat něco, že sem snad zamilovaná (ještě aby ne:-D) podle tónu bylo evidentni, že to nebyl kompliment, ale poukázání na to že sem mimo, hm!
Ale naštěstí je tam i jeden hodnej sekuriťáček dědoušek, kterej mi dycky popřeje hodně zdaru do práce a šťastnou cestu, když du pryč, ale bohužel tam neni furt :-(

No jinak konec prvního pracovního tejdne byl docela vopruz, byly tam ňáký problémy s odemykánim a zamykánim kaclů, ale tak nakonec sem to měla přesně do 2hod šechno skončený...

Překlenula sem polovinu mý brigády a teď už to bude jen kratší a konec!

Zneužívání mládeže aneb moje brigáda

Tak asi tak nějak by vypadá moje brigáda za pomoci obrázků :-D takže i negramotní by mohli pochopit oč jde!





Moje pracoviště (to zní docela drsně :D) je v budově úřadu Středočeského kraje, já uklízim v prvním patře v oboru sociálních věcí pro Prahu 5 :D Když jsem tam přišla, abych se zapsala (protože pokaždý když se tam příde, musí se jít zapsat k sekuriťákovi do takovýho bločku kdys přisel a odešel, no samozřejmě tam neměli moje jméno, takže s tim byly chvíli problémy, ale pak se to vyřešilo a dobrý.) Pí Kalinová, co to tam má šechno na starost, mi ukázala, kde mám na tu práci věci a dala mi od toho klíč (kterej v žádnym případě nesmim ztratit (ňák mi ta věta připomíná legendární Tádův klíč od kostela :D) no a pak mi ukázala kontejnery kam mám vysypat na konci šichty odpadky, naštěstí byla milá a slušná, takže tohle bylo v pohodě :-)

Mám na starost celkem 19 kanceláří + zasedací místnost ( a záchody), musim vyníst koše, utřít prach, otřít kliky a vyluxovat (ale to se nemusí dycky, pac zam neni pokaždý bordel), nejvíc práce asi zabere hledání klíčů :D páč šechny klíče sou na jednom kolečku (asi kromě 4, ty jediny sou popsaný) a musim prostě pokusem šechny zkoušet, což neni moc milý no...ale jinak je zajímavý, jak se dá podle odpadků zjistit co ten člověk dělal :D fakt dobrý ;-)
Až budete chtít něco o ňákym člověku zjistit nebo ho líp poznat tak radim mu prohrabat koš!! :D
Po prvnim dnu mě to docela baví a dneska se tam i těšim, ale to asi nebude pocit navždy!

Tak s chutí do toho a půl je hotovo ;-)

Přízrak zvaný kočka

Ačkoliv se to může zdát divný a divný to taky je přesto je to realita…
Máme doma kočku! :-D Ale taky dědu, kterej kočky( a všechny ostatní zvířata) přímo nenávidí, jak jednou řekl, když jsme se asi před rokem nevinně zmínili o existenci kočky v tomto baráku, „Jestli sem přitáhnete ňákou kočku, tak vám ji utopim, ani se o to nepokoušejte.“
A přesto kočka, která se jmenuje Maggie :o), i děda stále žijí, už dokonce celých 5 dní! Maggie se u nás ocitla docela náhodou, máme totiž sousedku, která je trochu střelená a má u sebe asi 16 koček (a 2 psy), lidi jí mají všeobecně v podvědomí a proto se u nich před vrátky sem tam ocitne pohozené kotě a ona si je z lásky a soucitu nechá :-D, ale protože se teď už objevila další 2, bylo to už asi i na ní trochu moc! To jedno asi dvoutýdenní vykrmila stříkačkou a nechala si ho a Maggie, která byla větší skončila u nás!
Moje máma si totiž celej život přeje mít kočku, ale měla na ně alergii a tak si o tom mohla nechat jen zdát, ale sen se stal skutečností, alergie přestala a Magiie u nás žije.

Já která nemá zvířata všeobecně v lásce a spíš se jich bojí má přímo jedno zvíře v baráku :-D…ale třeba se právě díky ní zbavim svýho bloku :o) (Dneska jsem si jí už 4 chovala ;-)
Tak kočkám „Zdar“ „NAZDAR“

Autentická fotka Maggie (foceno před 10 min.)

Území národního parku nebo-li Krkonošské polesí

Tak tady jsem strávila oslnivých :-D pět dnů mých prázdnin, nejen že byla kosa jak na sibiři (jak by řekl Juliin děda :-D), ale hlavně zde převládala velice milá atmosféra sesterské a bratrské lásky mezi mnou a mými dvěma sourozenci, ten zbytek se dal přežít :-D

Pochopila jsem zde z části proč rodiče více dětí už nekomentují a nepouštějí se do řešení každé blbosti a prohřešku svých potomků, dělají to evidentně proto, že by se za chvíli zbláznili....Dalo by se říct, že to týhle doby sem brala jejich sekýrování mnou jako docela slušný vyprošťování z nudy :-D ale teď už mě to trochu přestává bavit, ale tak snad se za čas zase vzchopim a budu pokračovat v mym udělu starší sestry, který je dělání jim ze života peklistán....Uznávám, že ty malý sou někdy i roztomilý, ale to se za čas stejně hned zvrhne v následnou provokaci a buzerovaní 24hod denně :-) proto vy, co máte 2 a méňe sourozenců(ale i ty dva někdy stačej :-!) plesejte a radujte se!!

A ještě něco málo k pobytu...

...jak sem psala byla tam kosa a to až 8stupňů nad nulou, jak jinak nez ve dne, a to ze sem si balila hlavne do horského leta se projevilo na mém velmi častém zapalování kamen a sezení u nich....a když už sem vyšla ven, tak na mě zaútočili mustangové :-D jako fakt sem se docela "bála"...
....šli sme takhle s bráchou, po už asi 13km procházce, zpátky domu kolem ohrady na koně, dem, dobry a najedou se z docela dálky ozve mustangovo zařechtání, dost mohutý:-D no tak to mě už leehce vyděsilo (znáte mě) a tak pokračujem a mé uši najednou slyší blížící se dusot nejednoho mustanga (ale dvou):-D, kterým evidentně naše přítomnost nebyla nejmilejší a vypadalo to, že tu ohradu chtěj přeskočit:-D tak sme zdrhli do lesa a oddychli si, ale mustangové se asi nudili a tak a ještě kousek za nama běželi a pak až do jejich dohledu nas čekovali...nevypádá to až tak divoce, ale to pochopíte teprv až za váma ten mustang bude klusat:-D




Toť asi vše z mých, těch "větších", zážitků z krkonošského polesí....
(Btw.sem fakt ráda, že už můžu být zase mezi lidmi a v civilizaci)