Podivuhodný stav nebo doživotní změna?

Ačkoli by, ještě tak před měsícem, byla tato otázka absolutně nereálná až k smíchu, dnes je reálná a k údivu!Otázka se týka mýho citu (žeby i lásky?) ke zvířatům!
Tak od prvnho kulatého výročí (10) se ve mě začala uhnizdovat neláska někdy i značný odpor:-D ke zvířatům, zvláště pak psům, koňům a kočkám....u koňů se nic nezměnilo, furt je nesnášim :-D Ale zato u těch zbylých dvou jo, a dost! Za to šechno je zodpovědná Maggie, takže svý poznámky a narážky kdyžtak adresujte jí...

Když sem ji poprvý uviděla, byla sem k ní stejně odměřená jako ke každý jiný čičině, ale jak u nás byla víc a víc, začala sem na mě pozorovat něco jinýho a divnýho. Přestalo mi vadit, že je:-D, že mi chodí okolo nohou, přestala sem se bát jí nosit a brát, dokonce sem její přítomnost vyhledávala víc a víc, až sem zjistila něco šokujícího, že ji mám (asi jako fakt) RÁDA....a jakoby to nestačilo začal se ve mě rýsovat další divnej pocit, když jsem šla po ulici a někde u mě byl pes, připadalo mi, jakobych se ho už bála míň a pak jsem vyzkoušela i pár pokusů, jako jestli si to jenom nalhávám nebo ne, ale i Honzův pes Danny( ale právě že nejen on) ukázal, že už to bání a nenávist asi opravdu vyprchává!

Je to dost divný a ty co mě znaj si asi pomyslej (a některý už i dokonce myslej), že sem se zbláznila, jediný co jim na to můžu odvětit je "jo kruci máte pravdu!".

Třeba se to za chvíli zlomí už dočista a nakonec ze mě bude milovník psů a koček :-D život je fakt jokař:-D