Vánoční Dráždany- pořádná dávka emocí

V úterý 4.12.2007, (svátek měla Bára-všechno nej:-*) prožili lidi tento den dost odlišně, někdo si šel stávkovat, další spal, někdo šel dělat bugr na nábřeží, někdo ho prožil docela obyčejně s učenim a někdo jel za Prahu, nebo do Prahy a já do Drážďan s rodinkou...

Původně jsme měli jet vlakem, ale to bych rezignovala, nejen kvůli tomu, že bychom tam dorazili s tak 2hodinovym zpožděnim, páč českejm dráhám se nedá věřit, věřte mi. Každodenní cestu s nima rozhodně nemůžu nazvat klidnou a pohodovou beze stresu, že přijdete pozdě, páč ne nazarmo mají zkratku ČD ( "Času Dost") a tak jsme se rozhodli pro variantu lepší a to jet autem!

Cesta docela ušla ani sem na spolubratry a sestry nemusela řvát, ať sou zticha...Hned první tensigová emoční dávka byla, když jsme jeli kolem Řípu :-)! Když jsme už projížděli Drážďany, první co jsem viděla byl ten legendární mekáč, do kterého hned slováci, ale nejen oni, vlezli při kulturně zaměřeném rozchodu :-D! Zaparkovali jsme hned u "bílé" katedrály, před kterou jsme měli tenkrát koncert...Výstup byl přesně jak jsem předpokládala,

Jáchym: "Mami, mně je zima, mami, kde mám rukavice?(do toho jeho úmorný kňučení)

máma: "Puč si adélininy"

Adéla(současně s jáchymem): "Nee, mami, ty sou moje, ne ne ne"

Jáchym(současně s adélou): "Nee ty adélininy nechci, mami mě je zima"

, po vyřešení toho problému, který se vyřešil jenom slovy, protože si Jáchym zapomněl ty rukavice na lavičče, následovala druhá etapa

Jáchym: "A .tati. kdy už pojedem domu?" a tak dál atd :-D

No musela sem se jenom smát, páč sem to předvídala...

Pak jsme se šli kouknout na ty trhy, no čekala sem něco většího a magičnějšího, ale pro pocit zmrzlého turistu to vánoční atmosféru navodilo! Dala jsem si svařák, byl fakt dobrej (s černorybízovou příchutí), a hned mi bylo líp :-D Pak už den probíhal docela normálně, Kuba dostal několikrát seřev a pak i facku od Jirky, kterému mu docházeli nervy :-D načež se na něj máma nasrala, že zato Kuba nemůže, co dělá, ale pak jí štval taky, tak mu oznámila, že už se ho víckrát zastávat nebude, že si toho ani neváží.....

No po pochůzkách jsme se pak rozhodli, že už pojedeme...naposledy jsem se ohlídla za "bílou" katedrálou, ale vzpomínky na cestu do dánska vzala s sebou:-)

Cesta zpět byla o něco lepší, protože byla tma, snažila jsem se spát....pak jsem sestře rozbila discman :-D páč sem tam šmátla na něco a dobr, nehrálo to, tak jsem jí to dala jako co s tim je a nenápadně se zeptala, co je to černý(na co jsem šáhla) a ona :"to je snímač, na to nešmatej" :-D :-D no nakonec to nák opravil brácha...

Když jsme dorazili domu, vyvrcholila celodenni únava, když se mařena zeptala do obecenstva, jak se vám líbil výlet jáchym odvětil: " No ani moc ne" a máma se dosrala už úplně, aby toho nebylo málo, ten degen kuba, mi zase kopnul míč na stůl, tak sem ho seřvala a on šel kopat dolu, kde srazil mámě kytku, což byl vrchol všeho...snad ani nebudu pokračovat, co následovalo...

Když dnešní den zhodnotím pro svoje vnitřní pocity, výsledek je kladný, páč jsem si konečně uvědomila, přítomnost Vánoc, která se neuvěřitelnou rychlostí blíží.....

" A já bych je do těch Drážďan nahnal všechny a povinně!"